František Pecháček (* 15. 2. 1896 - † 3. 2. 1944)

 

Je to 125 let, co se narodil významný sokolský cvičitel, účastník olympijských her, organizátor letních táborů a zimních kurzů pro mládež, autor odborných publikací. Jeho rodnou obcí jsou Záhornice na Nymbursku. Později se rodina odstěhovala do Nové Paky. Upozornil na sebe výborným cvičením, přesnou docházkou, vytrvalostí a přátelskou povahou. Brzy vynikl na nářadí, v prostných i v atletice. Byl členem cvičitelského sboru a úspěšným cvičitelem dorostu i mužů. Pod vlivem Tyršových idejí vyrostl v nadšeného činovníka, cvičitele a vlastence.

Za 1. světové války bojoval převážně na italské frontě. Využil každé příležitosti, aby cvičil a šířil sokolský tělocvik. Po válce vstoupil do československé armády a vedl školu pro výcvik tělesné zdatnosti, kterou zřídil náčelník ČOS dr. Jindra Vaníček a kde dosáhl hodnosti poddůstojníka. Byl pozván do Anglie, aby řídil podobnou školu, měli o něj zájem i jinde. Po odchodu z armády se věnoval výchově a vzdělávaní sokolských cvičitelů. Byl přijat do závodního sokolského družstva, s nímž absolvoval mnoha závodů. Zúčastnil se i zájezdu ČOS do Ameriky. Byl prý vždy skromný a jemný.

Mezi vůbec nejvýznamnější Pecháčkovy počiny patří autorství několika hromadných skladeb pro muže, mezi nimiž vyniká skladba „Přísaha republice“, uvedená na X. všesokolském sletu v Praze v r. 1938. Za zvuků Sukova pochodu "V nový život" vstoupilo Branou borců a zcela zaplnilo cvičiště Strahovského stadionu na 30 000 cvičenců. František Pecháček byl první na světě, který se nebál přivést takové množství lidí na cvičiště. Bylo to překvapení pro naše i cizí odborníky. Těsně před událostmi v Mnichově tak 30 000 mužů symbolicky dávalo najevo svoji připravenost a odhodlání bránit ohroženou republiku. Skladba, která jako by předvídala nadcházející události, se stala pomyslným pomníkem, který sobě František zbudoval. Pak přišla smutná léta a byla naplněna závěrečná slova recitace jeho Přísahy republice – Stojíme pevně, připraveni s novou silou za lepší příští své drahé vlasti i bojovat.

Ihned po okupaci se Pecháček zapojil do domácího odboje, byl členem ilegální sokolské organizace Jindra, kde byl jmenován zemským velitelem pro Čechy. V bytě Pecháčkových se ukrývali atentátníci R. Heydricha. On i jeho žena však byli zatčeni gestapem, podrobeni brutálním výslechům a nakonec zavražděni. Slova, kterými se loučil se svými spoluvězni – Sbohem, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný umře jednou, jen zbabělci umírají stokrát. – nesmí budit smutek, ale nekonečný obdiv k tomu, kdo je pronesl. Jeho příklad ať je stále vzorem všem Čechům, kteří jako on milují svou zem.

Podle vyprávění pamětníků byl František Pecháček krásný tělem a vznešený duchem. Jeho vypracované sokolské tělo se stalo předlohou pro řadu výtvarných prací. Stál například modelem akademickému sochaři E. Kodetovi pro sochu sokolského borce, akademický sochař J. Šejnost si jej vybral jako předlohu k přebornické medaili Československé obce sokolské a výtvarník O. Španiel použil jeho podobu na jubilejní svatováclavský dukát.

V r. 2018 vznikl v Záhornicích pomník věnovaný tomuto statečnému bratrovi. Je tvořen symbolicky 30 sokoly umístěnými na tyčích a rozmístěnými do tvaru připomínajícího státní vlajku. Vzniká tak dojem sokolských cvičenců seřazených na značkách, což odkazuje na jeho skladbu X. všesokolského sletu.

 

Zdroj = www.wikipedia.cz; S. Vacek: Za Františkem Pecháčkem, tvůrcem prostných sletu, Jičínský deník.cz, 14. 2. 2011