Ladislav Vácha (* 21. 3. 1899 - † 28. 6. 1943)

 

Ladislav Vácha patřil mezi nejúspěšnější československé sportovce vůbec. Na počet olympijských medailí se vyrovnal i legendárnímu Emilu Zátopkovi. Více medailí z olympijských her přivezla jen Věra Čáslavská.

Narodil se v Brně a brzy začal cvičit v místním Sokole Brno I. Do domácí gymnastické špičky se dostal v r. 1920, když skončil třetí na přeborech ČOS, čímž se nominoval na olympijské hry v Antverpách. V soutěži družstev skončil na 4. místě. První olympijskou medaili získal v r. 1924 v Paříži, kdy ve šplhu a na kruzích skončil na 3. místě, ve víceboji na 6. místě. Po mistrovství světa v Londýně 1926 mu nabídl J. A. Baťa zaměstnání, a tak se přestěhoval do Zlína. Zlato z bradel spolu s dvěma stříbrnými medailemi z kruhů a víceboje družstev přivezl až z Amsterodamu v r. 1928.

Podle tehdejších pamětníků se Vácha na gymnastickém nářadí doslova vznášel. „Váchovy sestavy byly na tehdejší dobu velice obtížné. Byl opravdu mimořádným závodníkem,“ vyprávěl Zdeněk Růžička, který na předválečné úspěchy sokolů v gymnastice navázal dvěma bronzy na LOH 1948 v Londýně. „On si doslovně pohrává se všemi výdržemi, ať je to na kterémkoli nářadí. Byl po mém hlubokém přesvědčení nejkrásnějším zjevem tělocvičným olympijského stadiónu amsterdamského. Je nejspolehlivějším ze všech našich závodníků.“ zapsal sokolský cvičitel F. Erben a dále: „Povaha veselá, samorostlá, ale nikoliv lehkomyslná. Je miláčkem sokolského publika. Ale i mezi cvičenci v cizině je hodně oblíben.“

Vácha ještě pomohl Čechoslovákům k vítězství v družstvech na světovém šampionátu v Lucemburku, poté ukončil kariéru a ve Zlíně působil v Sokole jako trenér i náčelník župy. Živil se jako železniční zřízenec.

Své dovednosti ale nadále předváděl studentům. „V roce 1935 k nám přijel na besedu do gymnázia v Uherském Hradišti. Předváděl i cviky na kruzích, měl neskutečnou výdrž a my jsme jen valili oči,“ vzpomíná olympijská vítězka v hodu oštěpem z LOH 1952 v  Helsinkách Dana Zátopková. „Byl to první olympijský medailista, kterého jsem viděla v akci. Možná to ve mně zasadilo semínko, bylo mi tehdy třináct,“ dodává s úsměvem.

„Z vyprávění pamětníků víme, že byl nejen vynikající sportovec, údajně nejlepší z předválečných gymnastů v konkurenci Hudce, Šupčíka nebo Pražáka, ale také že byl opravdu velmi oblíbený pro svou veselou povahu. A také proto, že se dokázal obětovat pro kolektiv,“ říká historik Českého olympijského výboru František Kolář. Tato vlastnost se mu také stala osudnou. Přišla válka a on se zapojil do odbojové činnosti. Byl pod dohledem gestapa a nakonec byl uvězněn. Podruhé byl zatčen gestapem 25. 3. 1943 a vězněn na Špilberku. O dva měsíce později byl propuštěn, ale ani jeho trénované tělo útrapy věznění nevydrželo. Oficiálním důvodem úmrtí byla mozková příhoda. Váchův pohřeb se stal tichou manifestací proti nacismu. Mnozí ze sokolů, kteří jeli na pohřeb, se ale k hrobu nedostali. Měli strach z gestapa, které čekalo na nádraží a podle pamětníků zadrželo asi šest osob a odvleklo je do vězení. Ale v červnu 1945 se sešli ve velkém počtu znovu, aby uctili jeho památku. Komunistický režim jeho jméno opět uvrhl v zapomenutí...

 

Zdroj: olympic.cz, zlin.rozhlas.cz, brno.cz