Pět let první sloučené župy – málo nebo moc?

 

Sokolská župa Jihočeská oslavila 1. ledna 2010 v tichosti své páté narozeniny. První a stále i poslední sloučená župa v celé ČOS, která sdružuje na 9,5 tisíce členů v 50 sokolských tělocvičných jednotách, si po celou dobu své existence vede velice zdatně na poli sportovním, kulturním i společenském. Odbor sportu této župy je stále největším a nejpočetnějším odborem sportu v rámci celé ČOS – téměř 4 tisíce sportovců pěstuje na 40 druhů sportů. V jejich řadách se to doslova hemží mistry a přeborníky republiky, ale i medailisty (a také vítězi) z Evropských a světových šampionátů. Také členové odboru všestrannosti mají na svém kontě řadu medailových umístění, včetně těch nejvyšších, která přivážejí každoročně z Přeborů ČOS v sokolské všestrannosti. Tyto úspěchy vypovídají o kvalitní práci týmu trenérů a cvičitelů, kteří se upsali dobrovolné práci s mládeží i s dospělými.

Předsednictvu župy se po celých pět let dařilo uspokojivě hospodařit i s finančními prostředky. Jejich úbytek, spojený s neutěšenou finanční situací celé ČOS, způsobené neprůhledným financováním SAZKA Arény, se ale začíná projevovat i zde. Většina tělocvičných jednot je nucena upravovat svoji činnost a přizpůsobovat se novým podmínkám.

Vraťme se ale o trochu zpět a začtěme se do 1. stránky v pořadí první Ročenky sokolské župy Jihočeské z roku 2005:

 

Dne 1. ledna 2005 se začala psát historie první sloučené župy v celé ČOS – Sokolské župy Jihočeské. Vznikla sloučením tří sokolských „husitských“ žup – župy Jeronýmovy se sídlem v Písku, župy Husovy se sídlem v Českých Budějovicích a župy Jana Žižky z Trocnova se sídlem v Táboře. Zástupci těchto tří žup se na sloučení do župy Husovy a následném jejím přejmenování na Sokolskou župu Jihočeskou dohodli na „slučovací“ valné hromadě, která se konala dne 16. dubna 2004 v Českých Budějovicích. Této významné události byl přítomen i starosta ČOS br. Bernard. Ve svém vystoupení poděkoval všem třem jihočeským župám, že učinily tento historický krok a ukázaly cestu ostatním župám, dosud váhajícím. V konečné podobě by totiž měla ČOS sdružovat pouze 14 krajských žup. Podle představ vedení ČOS by župa, která má ve svých jednotách méně než 8.000 členů, neměla nadále samostatně existovat. Při pohledu na shromážděné zástupce jihočeských jednot starosta ČOS s potěšením konstatoval, že on patří mezi nejstarší účastníky této valné hromady, zatímco ve většině žup ostatních se cítí jako mladík. Posteskl si, že jakékoliv finanční zvýhodnění první sloučené župy bude asi velký problém. Snažil se povzbudit nás tím, že na tento krok by naše župa neměla doplatit.

Tento krok si vynutila změna státoprávního uspořádání České republiky. Díky ní musí všechny spolky a občanská sdružení změnit svoje dosavadní uspořádání a podřídit je novému uspořádání regionálnímu. Pro Sokol to znamená, že místo čtyřiceti čtyř historických žup bude na území České republiky v budoucnu pouze čtrnáct žup krajských. Nová Sokolská župa Jihočeská sdružuje na území celého jihočeského kraje 48 tělocvičných jednot s více než devíti tisíci členy. Sídlem župy jsou České Budějovice, střediska zůstávají v Písku a v Táboře.

Ohlédneme-li se o 120 let zpět zjistíme, že nová župa není první sokolskou župou, která sdružuje všechny sokolské tělocvičné jednoty v jižních Čechách. Také nejstarší jihočeská župa, župa Jana Žižky z Trocnova se sídlem v Táboře, sdružovala od 15. srpna 1885 všechny sokolské jednoty tohoto rozsáhlého území. Tehdy jich bylo jedenáct. Protože se řízení takového kolosu (hlavně územního) nedalo dost dobře zvládnout, a protože přibývaly jednoty další, rozhodli naši předkové moudře o rozdělení tohoto území na dvě části. Za dělící čáru zvolili řeku Vltavu: pravý vltavský břeh patřil i nadále župě Žižkově, na levém břehu vznikla 3. května 1891 nová župa Husova se sídlem v Českých Budějovicích. Počet sokolských jednot však stále rostl a tak i řízení této nové župy se stávalo stále náročnějším. Proto se naši předchůdci dohodli na dalším dělení – jižní část župy Husovy si ponechala původní jméno i sídlo v Českých Budějovicích, v její severní části vznikla 22. května 1898 v pořadí již třetí jihočeská župa – župa Jeronýmova se sídlem v Písku.

Další osudy každé z jihočeských žup se vyvíjely zcela samostatně. Přesto i osud každé z nich byl ovlivněn historickými událostmi stejně jako celé sokolské dění. Střídala se období bohaté sportovní, kulturní a společenské činnosti s obdobími stagnace nebo zákazů. Nejdelší období zákazu činnosti celé ČOS, sokolských žup a sokolských tělocvičných jednot, následovalo po únorovém puči roku 1948. Trvalo více než 40 let. Až sametová revoluce v listopadu roku 1989 umožnila obnovení ČOS i celé sokolské organizace.

Po obnovení ČOS a sokolských tělocvičných jednot se začaly obnovovat i jednotlivé župy. Jejich historické hranice byly částečně pozměněny tak, aby odpovídaly tehdejšímu okresnímu uspořádání. Jejich celkový počet – tedy čtyřicet čtyři – zůstal po celých čtrnáct let zachován.

Rok 2005 se tedy stal jedním z mezníků v novodobé historii jihočeského Sokola. Vznikla nová župa, začala se navazovat nová přátelství i nové kontakty, organizace nejrůznějších akcí se této nové skutečnosti musela přizpůsobit. To všechno vyžadovalo hodně vzájemného pochopení, pomoci i tolerance. Mnohé se zdařilo, mnohému jsme dokázali pomoci, ale zůstala před námi ještě spousta úkolů, s nimiž se na společné cestě musíme vypořádat.

Přiznejme si, že vznik první sloučené krajské župy nebyl v ostatních župách přijat se žádným nadšením. Tento náš historický krok naopak vyvolal vážné a zanícené polemiky na obranu historického župního uspořádání. I někteří význační a vážení činovníci ČOS poukazovali na vznik naší župy jako na nějaký „pochybný podnik těch tří husitských žup“. Za první rok existence naší župy si mnozí zvykli, mnohé jsme přesvědčili, že i v takovémto „kolosu“ se dají získávat úspěchy na poli sportovním, kulturním i společenském, že přes první nejisté krůčky začínáme stát pevně na zemi.

Naše župa již svoje první narozeniny oslavila, první svíčičku na pomyslném dortu jsme již sfoukli. Můžeme říct, že to pro nás nebyl rok lehký, ale že byl úspěšný, že se nám podařilo udělat pořádný kus práce, že se naše nové „vynucené“ společenství mezi ostatními župami neztratilo, a že se nám start do dalších mnoha společných let vydařil. Popřejme tedy naší nové župě do všech příštích let hodně úspěchů na poli sportovním, kulturním i společenském. Popřejme jí i dostatečnou zásobu obětavých, činorodých, nadšených a vzdělaných cvičitelů, trenérů a činovníků. A popřejme jí ještě, aby mezi ostatními župami nezůstala dlouho bílou vránou, a aby co nejdříve našla následovníky.“

 

Co dodat? Sokolská župa Jihočeská je i po těch pěti letech „bílou vránou“ a žádného následovníka mezi ostatními župami nenašla. Ukázala ale všem ostatním, že přes pár počátečních krůčků na vratkých nohách, stojí na svých základech nejpevněji ze všech 42 sokolských žup. Dokázala, že existence 14 krajských žup, oproti současným 42, není žádnou utopií nebo neproveditelným krokem. Navíc by tato změna přinesla i nemalé finanční úspory celému hnutí - což v současné neutěšené ekonomické situaci je fenomén nezanedbatelný.

Ptáme se: Otevře nadcházející sjezd ČOS otázku krajských žup nebo bude tento nesplněný úkol z předminulého sjezdu smeten mlčky pod koberec?

 

Zuzana Sekalová, vzdělavatelka SŽJ