Podrobnosti
Kategorie: Aktuality

Jan Hiller (* 15. 5. 1878 - † 25. 2. 1927)

  Br. Jan Hiller se narodil v Litomyšli a tamtéž s vyznamenáním maturoval na gymnasiu v r. 1897. Do Sokola začal chodit v 15 letech v Poličce. V letech 1897 až 1901 studoval v Praze na universitě. Předepsané zkoušky složil z tělocviku roku 1900, z klasických jazyků o rok později. Během studií byl členem Sokola na Praze I. Od února 1901 učil v Kroměříži, o dva roky později přestoupil do Boskovic, kde zůstal až do r. 1911. V Kroměříži se stal členem cvičitelského sboru a zakladatelem ženského odboru Sokola. V Boskovicích byl náčelníkem tamní jednoty, mezi lety 1907 až 1911 vykonával funkci starosty župy Krále Jiřího. V r. 1907 podnikl s podporou ministerstva školství studijní cestu po Itálii a Řecku, za niž mu byl ministerstvem projeven dík a uznání.

V r. 1911 přesídlil do Brna a tam se ihned dal do sokolské práce. Zprvu pracoval v jednotě Brno I, později v druhé brněnské jednotě, kde působil i jako starosta. Když byla v r. 1913 rozdělením župy Rastislavovy založena župa Brněnská (dnešní župa Dr. Jindry Vaníčka), stal se jejím prvním starostou. Založil a dlouho vedl sokolskou hlídku v Lidových novinách.

Od 1. 12. 1919 byl přeložen do Prahy na ministerstvo školství a národní osvěty jako zpravodaj pro tělesnou výchovu, kde působil až do konce r. 1923. Od 1. 1. 1924 byl ředitelem prvního českého státního reálného gymnasia v Praze II. v Křemencové ulici.

Při prvních poválečných volbách předsednictva ČOS v r. 1919 byl zvolen jeho členem. Dne 3. 2. 1921 byl zvolen prvním vzdělavatelem ČOS. V Praze byl příslušen do jednoty v Dejvicích, později do Sokola Pražského. Záhy se stal redaktorem sokolské hlídky v Národních listech, zodpovědným redaktorem Věstníku sokolského (ten se pod jeho vedením stal týdeníkem) a památníku VII. všesokolského sletu. Jeho zásadou bylo, že dobrý vzdělavatel je i cvičitelem. V r. 1920 se účastnil olympijských her v Antverpách a o rok později zájezdu ČOS do Ameriky. V ČOS byl kromě vzdělavatelství též členem náčelnictva mužů, učitelem stálé školy cvičitelské, členem zkušební komise ČOS a spolupracovníkem v mnoha dalších odborech. Za svou činnost byl vyznamenán odznakem "Na stráž".

Mezi průkopnické činy br. Hillera patří zakládání ženských odborů. Přiznával ženám rovnoprávnost v duchu hesla: „Stejná práva, stejné povinnosti.“ a brněnská župa, kde byl starostou, byla jedna z prvních, které ji zavedly. Stejný požadavek přednesl jako člen v r. 1913 v jednotě Brno I. Výbor odepřel ženám stejná práva. Ty pak odcházely do jiných jednot a společně s nimi i Hiller. Přestoupil do Sokola Brno II.

Večer dne 30. 9. 1926 byl postižen záchvatem mrtvice, z kterého se již nevzpamatoval. Až do smrti byl upoután na lůžko. Jeho práci v ČOS zastoupil jeho náměstek a přítel br. Antonín Krejčí, který jej po jeho skonu nahradil i ve funkci vzdělavatele. V pátek 25. 12. 1927 o půl deváté hodině ráno br. Jan Hiller zemřel. V úterý 1. 3. 1927 proběhlo poslední rozloučení s váženým bratrem na letním cvičišti Sokola Pražského. Kromě veliké účasti sokolstva z celé republiky byli přítomni také ministr Černý, dr. Guth-Jarkovský, Renata Tyršová, zástupci DTJ, zástupci školských úřadů, zástupci z rodné Litomyšle a mnozí další. Po rozloučení následoval smuteční průvod k Olšanskému krematoriu, kde se s br. Hillerem rozloučili jeho žák Kníže (za školství) a bři Šuman a Krejčí (za sokolstvo).

V r. 1937 byla br. Hillerovi na jeho rodném domě na Šantově náměstí č. 171 v Litomyšli odhalena pamětní deska s reliéfem od známého sochaře a medailéra br. Josefa Šejnosta.

 

Zdroj: www.databazeknih.cz/zivotopis/jan-hiller-139945; Vzdělavatelské listy ČOS (01, březen 2021)

Podrobnosti
Kategorie: Aktuality

   V současné době má svoje časopisy mnoho spolků, profesních sdružení i zájmových skupin. Úctyhodných 150 let však slaví pouze jediný z nich, časopis Sokol – „časopis zájmům tělocvičným věnovaný“. Jeho první číslo vyšlo již 1. ledna 1871 a jeho prvním redaktorem, majitelem a nakladatelem nebyl nikdo menší, než spoluzakladatel a první náčelník Sokola – dr. Miroslav Tyrš.

  Od února 1862, od založení první české tělocvičné jednoty Sokola Pražského, se sokolské myšlenky začaly rychle šířit po Českých zemích a rostl i počet nových jednot. Miroslav Tyrš od samého počátku usiloval o jednotný postup a jednotné vedení těchto jednot. Proto založil časopis Sokol jako pojítko mezi všemi členy. A hned v prvním čísle uveřejnil známý článek „Náš úkol, směr a cíl“, jímž předurčil všem současným i budoucím členům Sokola směr jejich snažení. Tyrš vedl časopis Sokol v letech 1871 až 1876 a pak ještě 1881 až 1884. Uveřejnil v něm mnoho důležitých statí, např. Hod olympický, O tělocvičné soustavě sokolské aj. V té době vycházelo téměř tisíc výtisků. Je zajímavé, že v prvním čísle vyšel i zásadní článek o dívčím tělocviku, jehož autorkou byla první náčelnice žen Klemeňa Hanušová.

   Časopis se od počátku snažil o sjednocování sokolského hnutí a burcoval k usilovné práci. Velice důležitou roli ve sjednocování sokolstva sehrál v období před povolením a vytvořením žup a před založením České obce sokolské. Redaktory časopisu Sokol byli postupně Jaroslav Stýblo, JUDr. Josef Scheiner, Jaroslav Urban, Josef Kavalír, Antonín Benda. Do roku 1941 vyšlo celkem 67 ročníků, pak bylo vydávání zastaveno. Obnoveno bylo znovu po 2. světové válce, kdy byl jeho redaktorem MUDr. Miroslav Kavalír.

   První náčelník Sokola a první redaktor časopisu Sokol dbal velice na estetickou stránku časopisu. Ten měl vynikající grafickou úpravu a unikátní hlavičku, kterou navrhl Josef Mánes (mimo jiné i autor nejstaršího sokolského praporu). K sokolskému emblému přivázal na stuhy původní sokolská hesla: Tužme se, Naprej (= Vpřed), Volnost, Rovnost, Vzlet sokolí, Síla lví, Křepost, Ladnost, Hrdinnost a Jarost. Teprve v roce 1948 byla obálka časopisu změněna. Autorem nového výtvarného řešení byl Karel Svolinský.  

   O 26 let později, v roce 1897, začal vycházet Sokolský věstník jako list českoslovanského sokolstva. Jeho prvním redaktorem byl Rudolf Bílek. Sokolský věstník hodnotil obecně činnost jednot a České obce sokolské, přinášel různé úvahy o stylu sokolské práce a o výchově, organizační rady a pokyny, zprávy a zkušenosti z jednot a žup i ze zahraniční činnosti Sokola. Součástí věstníku byly zpočátku i přílohy, které obsahovaly cvičební návody. Z těch však později vznikly odborné časopisy Cvičitel, Cvičitelka a další.

   Sokolský věstník vycházel od svého založení nepřetržitě 19 let až do roku 1915. Během 1. světové války nastala tříletá přestávka a jeho vydávání bylo obnoveno v roce 1918. Další přerušení nastalo za 2. světové války v roce 1940. Po válce nastalo jeho vzkříšení, ale na pouhé 3 roky. V roce 1948 byl umlčen stejně jako celá sokolská organizace v Československu. Znovu začal vycházet po obnovení Sokola v roce 1990. Stále se snažil o co nejlevnější vydání v jednoduchém černobílém provedení. Přispěl tehdy radami, dobrými příklady i návody na činnost při obnovování sokolských jednot.

   ČOS po svém obnovení dlouho zvažovala, zda obnoví také vydávání časopisu Sokol, který by ale měl celou organizaci opravdu reprezentovat před veřejností. Nakonec se pro vydávání tohoto měsíčníku skutečně rozhodla. Po počátečním nadšení a poměrně malém zájmu z jednot, a s ohledem na velkou finanční náročnost, se v roce 2011 začal Sokol vydávat pouze elektronicky. Od roku 2013 se vyzkoušela další varianta: každé čtvrtletí tištěný časopis, v ostatních měsících v elektronické podobě. Od roku 2020 vychází pouze tištěný čtvrtletník.

   Na závěr si pro porovnání připomeňme, jak prahli po vzdělání naši předchůdci v Milevsku. Ve třicátých letech minulého století odebírali 15 různých sokolských časopisů v celkovém počtu až 125 výtisků. Názvy těchto časopisů: Beseda, Cvičitel, Cvičitelka, Jas, Poupě, Sokol, Sokolice, Sokolský věstník (věstník ČOS), Tělocvik, Trocnov (věstník župy Žižkovy), Vzdělavatel, Vzkříšení, Loutkář a filmové časopisy. Přesto si vzdělavatel jednoty v roce 1935 posteskl: „Mělo by se odebírati více našich časopisů, když odebírají se jiné – méněcenné…“ Musíme přiznat, že naši předchůdci nebyli tolik přehlceni informacemi, jako jsme v současné době my. A že veškeré informace získávali převážně četbou. Ale přesto: nestálo by to za zamyšlení?

                                                                                                                         Zuzana Sekalová

 

                                                                

 

 

Podrobnosti
Kategorie: Aktuality

Ladislav Vácha (* 21. 3. 1899 - † 28. 6. 1943)

 

Ladislav Vácha patřil mezi nejúspěšnější československé sportovce vůbec. Na počet olympijských medailí se vyrovnal i legendárnímu Emilu Zátopkovi. Více medailí z olympijských her přivezla jen Věra Čáslavská.

Narodil se v Brně a brzy začal cvičit v místním Sokole Brno I. Do domácí gymnastické špičky se dostal v r. 1920, když skončil třetí na přeborech ČOS, čímž se nominoval na olympijské hry v Antverpách. V soutěži družstev skončil na 4. místě. První olympijskou medaili získal v r. 1924 v Paříži, kdy ve šplhu a na kruzích skončil na 3. místě, ve víceboji na 6. místě. Po mistrovství světa v Londýně 1926 mu nabídl J. A. Baťa zaměstnání, a tak se přestěhoval do Zlína. Zlato z bradel spolu s dvěma stříbrnými medailemi z kruhů a víceboje družstev přivezl až z Amsterodamu v r. 1928.

Podle tehdejších pamětníků se Vácha na gymnastickém nářadí doslova vznášel. „Váchovy sestavy byly na tehdejší dobu velice obtížné. Byl opravdu mimořádným závodníkem,“ vyprávěl Zdeněk Růžička, který na předválečné úspěchy sokolů v gymnastice navázal dvěma bronzy na LOH 1948 v Londýně. „On si doslovně pohrává se všemi výdržemi, ať je to na kterémkoli nářadí. Byl po mém hlubokém přesvědčení nejkrásnějším zjevem tělocvičným olympijského stadiónu amsterdamského. Je nejspolehlivějším ze všech našich závodníků.“ zapsal sokolský cvičitel F. Erben a dále: „Povaha veselá, samorostlá, ale nikoliv lehkomyslná. Je miláčkem sokolského publika. Ale i mezi cvičenci v cizině je hodně oblíben.“

Vácha ještě pomohl Čechoslovákům k vítězství v družstvech na světovém šampionátu v Lucemburku, poté ukončil kariéru a ve Zlíně působil v Sokole jako trenér i náčelník župy. Živil se jako železniční zřízenec.

Své dovednosti ale nadále předváděl studentům. „V roce 1935 k nám přijel na besedu do gymnázia v Uherském Hradišti. Předváděl i cviky na kruzích, měl neskutečnou výdrž a my jsme jen valili oči,“ vzpomíná olympijská vítězka v hodu oštěpem z LOH 1952 v  Helsinkách Dana Zátopková. „Byl to první olympijský medailista, kterého jsem viděla v akci. Možná to ve mně zasadilo semínko, bylo mi tehdy třináct,“ dodává s úsměvem.

„Z vyprávění pamětníků víme, že byl nejen vynikající sportovec, údajně nejlepší z předválečných gymnastů v konkurenci Hudce, Šupčíka nebo Pražáka, ale také že byl opravdu velmi oblíbený pro svou veselou povahu. A také proto, že se dokázal obětovat pro kolektiv,“ říká historik Českého olympijského výboru František Kolář. Tato vlastnost se mu také stala osudnou. Přišla válka a on se zapojil do odbojové činnosti. Byl pod dohledem gestapa a nakonec byl uvězněn. Podruhé byl zatčen gestapem 25. 3. 1943 a vězněn na Špilberku. O dva měsíce později byl propuštěn, ale ani jeho trénované tělo útrapy věznění nevydrželo. Oficiálním důvodem úmrtí byla mozková příhoda. Váchův pohřeb se stal tichou manifestací proti nacismu. Mnozí ze sokolů, kteří jeli na pohřeb, se ale k hrobu nedostali. Měli strach z gestapa, které čekalo na nádraží a podle pamětníků zadrželo asi šest osob a odvleklo je do vězení. Ale v červnu 1945 se sešli ve velkém počtu znovu, aby uctili jeho památku. Komunistický režim jeho jméno opět uvrhl v zapomenutí...

 

Zdroj: olympic.cz, zlin.rozhlas.cz, brno.cz

Podrobnosti
Kategorie: Historie

Ústřední škola ČOS pořádá  přednášky na nejrůznější témata formou pravidelných webinářů. Bližší informace včetně záznamů z již proběhlých  přednášek naleznete na odkazu:

Večerní škola cvičitelů

 

Podrobnosti
Kategorie: Aktuality

František Pecháček (* 15. 2. 1896 - † 3. 2. 1944)

 

Je to 125 let, co se narodil významný sokolský cvičitel, účastník olympijských her, organizátor letních táborů a zimních kurzů pro mládež, autor odborných publikací. Jeho rodnou obcí jsou Záhornice na Nymbursku. Později se rodina odstěhovala do Nové Paky. Upozornil na sebe výborným cvičením, přesnou docházkou, vytrvalostí a přátelskou povahou. Brzy vynikl na nářadí, v prostných i v atletice. Byl členem cvičitelského sboru a úspěšným cvičitelem dorostu i mužů. Pod vlivem Tyršových idejí vyrostl v nadšeného činovníka, cvičitele a vlastence.

Za 1. světové války bojoval převážně na italské frontě. Využil každé příležitosti, aby cvičil a šířil sokolský tělocvik. Po válce vstoupil do československé armády a vedl školu pro výcvik tělesné zdatnosti, kterou zřídil náčelník ČOS dr. Jindra Vaníček a kde dosáhl hodnosti poddůstojníka. Byl pozván do Anglie, aby řídil podobnou školu, měli o něj zájem i jinde. Po odchodu z armády se věnoval výchově a vzdělávaní sokolských cvičitelů. Byl přijat do závodního sokolského družstva, s nímž absolvoval mnoha závodů. Zúčastnil se i zájezdu ČOS do Ameriky. Byl prý vždy skromný a jemný.

Mezi vůbec nejvýznamnější Pecháčkovy počiny patří autorství několika hromadných skladeb pro muže, mezi nimiž vyniká skladba „Přísaha republice“, uvedená na X. všesokolském sletu v Praze v r. 1938. Za zvuků Sukova pochodu "V nový život" vstoupilo Branou borců a zcela zaplnilo cvičiště Strahovského stadionu na 30 000 cvičenců. František Pecháček byl první na světě, který se nebál přivést takové množství lidí na cvičiště. Bylo to překvapení pro naše i cizí odborníky. Těsně před událostmi v Mnichově tak 30 000 mužů symbolicky dávalo najevo svoji připravenost a odhodlání bránit ohroženou republiku. Skladba, která jako by předvídala nadcházející události, se stala pomyslným pomníkem, který sobě František zbudoval. Pak přišla smutná léta a byla naplněna závěrečná slova recitace jeho Přísahy republice – Stojíme pevně, připraveni s novou silou za lepší příští své drahé vlasti i bojovat.

Ihned po okupaci se Pecháček zapojil do domácího odboje, byl členem ilegální sokolské organizace Jindra, kde byl jmenován zemským velitelem pro Čechy. V bytě Pecháčkových se ukrývali atentátníci R. Heydricha. On i jeho žena však byli zatčeni gestapem, podrobeni brutálním výslechům a nakonec zavražděni. Slova, kterými se loučil se svými spoluvězni – Sbohem, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný umře jednou, jen zbabělci umírají stokrát. – nesmí budit smutek, ale nekonečný obdiv k tomu, kdo je pronesl. Jeho příklad ať je stále vzorem všem Čechům, kteří jako on milují svou zem.

Podle vyprávění pamětníků byl František Pecháček krásný tělem a vznešený duchem. Jeho vypracované sokolské tělo se stalo předlohou pro řadu výtvarných prací. Stál například modelem akademickému sochaři E. Kodetovi pro sochu sokolského borce, akademický sochař J. Šejnost si jej vybral jako předlohu k přebornické medaili Československé obce sokolské a výtvarník O. Španiel použil jeho podobu na jubilejní svatováclavský dukát.

V r. 2018 vznikl v Záhornicích pomník věnovaný tomuto statečnému bratrovi. Je tvořen symbolicky 30 sokoly umístěnými na tyčích a rozmístěnými do tvaru připomínajícího státní vlajku. Vzniká tak dojem sokolských cvičenců seřazených na značkách, což odkazuje na jeho skladbu X. všesokolského sletu.

 

Zdroj = www.wikipedia.cz; S. Vacek: Za Františkem Pecháčkem, tvůrcem prostných sletu, Jičínský deník.cz, 14. 2. 2011

Podrobnosti
Kategorie: Aktuality

Sokol slaví 159. narozeniny

 

Připomeňme si, že Sokol vznikl jako první česká tělocvičná organizace v Rakousku-Uhersku v době politické uvolněnosti 60. let 19. stol. z iniciativy dr. Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera. Tělocvičná jednota pražská (později Sokol Pražský) byla založena za účasti předních českých vlastenců 16. února 1862. Jednota ve svém znaku měla sokola v letu – ten byl symbolem síly, odvahy, bystrosti a lásky ke svobodě. Pozdrav „Na zdar!“ zavedl Josef Barák, žurnalista, heslo „Tužme se!“ vzniklo na návrh Tyršův. Jindřich Fügner prohlásil, že v Sokole si musí být všichni členové rovni a navrhl, aby si všichni tykali a oslovovali se „bratře“. Později přibylo oslovení „sestro“. První mužský kroj navrhl Josef Mánes, ovšem původní návrh byl průběžně doplňován a měněn dalších dvacet let. Červenou košili sokolové převzali od italských baribaldiovských bojovníků za svobodu. Od r. 1882 muži nosili kroj navržený Františkem Ženíškem. Znak Sokola ke kroji nakreslil opět Josef Mánes. Ženy si však na svůj kroj musely počkat až do 20. let 20. století. Josef Mánes je rovněž autorem prvního sokolského praporu. Matkou praporu se při jeho rozvinutí 1. června 1862 stala Karolina Světlá. Fügner dal podnět k šibřinkám, českému sokolskému maškarnímu bálu – první se konaly v Sokole Pražském v únoru 1865. V r. 1869 byl založen Tělocvičný spolek paní a dívek pražských a u jeho zrodu stály Kateřina Fügnerová, Žofie Podlipská a první náčelnice jednoty a Tyršova žačka Klemeňa Hanušová. Čeští umělci měli i později blízko k sokolstvu a jeho myšlence. Byly to například básně Jaroslava Seiferta, nositele Nobelovy ceny, přednesené na strahovském sokolském sletišti. Nebo pochod Josefa Suka V nový život, který byl složený pro nástup na sokolský slet a který se později stal vpravdě sokolskou hymnou. Vlastenecké zaměření Sokola se projevovalo od začátku a jeho vystupování (výlety v krojích, účast na národních slavnostech, veřejná cvičení aj.) povzbuzovalo národní sebevědomí. Za 1. světové války měli sokolové velký podíl na vzniku československých legií a v říjnu 1918 udržovali pořádek ve městech. Často byli nazýváni národním vojskem. Sokolští představitelé – starosta dr. Scheiner a náčelník dr. Vaníček – stáli u zrodu nové čsl. armády.

V současné době je Sokol moderní organizací, která nabízí široké sportovní a kulturní vyžití lidem každého věku. A ani v této složité době jeho činnost neustává. Cvičitelé a cvičitelky komunikují se svými svěřenci pomocí moderních technologií, posílají cvičební videa, výzvy k různým aktivitám a soutěžím. Na ně nezapomíná Ústřední škola ČOS a pořádá Večerní školu cvičitelů formou webinářů. Pokračuje online seriál #cvičímsesokolem, který ČOS začala na jaře loňského roku vysílat na svém youtubovém kanále a který se stal tehdy nejúspěšnější sérií metodických videí mezi českými sportovními organizacemi. Videa přináší inspirace k pohybovým aktivitám pro děti i dospělé. Na ČT Sport běží Sokolský zpravodaj, který má od konce září prodlouženou stopáž a obsahuje nové rubriky, především o sokolských osobnostech. Premiéry lze sledovat každou sobotu dopoledne, reprízy běží v průběhu týdne. ČOS vytvořila ve spolupráci s Českou středoškolskou unií také metodická videa pro studenty. Všichni se však těší, že tato náročná doba pomine a budou se moci vrátit do sokoloven, sportovat a potkávat se.

 

  1. Marie Provazníková
  2. ŽUPNÍ PŘEBOR V PLAVÁNÍ
  3. Vzpomenutí
  4. 22. ŘÍJNA
  5. Památný den sokolstva 2020
  6. Výlet na Zvíkov
  7. PAMÁTNÝ DEN SOKOLSTVA
  8. PÍSECKÝ ŠPLHAVEC