159. výročí založení Sokola

Podrobnosti

Napsal Ingrid Váchová

Kategorie: Aktuality

Zveřejněno: 9. únor 2021

Datum konání: 10. únor 2021

Sokol slaví 159. narozeniny

Připomeňme si, že Sokol vznikl jako první česká tělocvičná organizace v Rakousku-Uhersku v době politické uvolněnosti 60. let 19. stol. z iniciativy dr. Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera. Tělocvičná jednota pražská (později Sokol Pražský) byla založena za účasti předních českých vlastenců 16. února 1862. Jednota ve svém znaku měla sokola v letu – ten byl symbolem síly, odvahy, bystrosti a lásky ke svobodě. Pozdrav „Na zdar!“ zavedl Josef Barák, žurnalista, heslo „Tužme se!“ vzniklo na návrh Tyršův. Jindřich Fügner prohlásil, že v Sokole si musí být všichni členové rovni a navrhl, aby si všichni tykali a oslovovali se „bratře“. Později přibylo oslovení „sestro“. První mužský kroj navrhl Josef Mánes, ovšem původní návrh byl průběžně doplňován a měněn dalších dvacet let. Červenou košili sokolové převzali od italských baribaldiovských bojovníků za svobodu. Od r. 1882 muži nosili kroj navržený Františkem Ženíškem. Znak Sokola ke kroji nakreslil opět Josef Mánes. Ženy si však na svůj kroj musely počkat až do 20. let 20. století. Josef Mánes je rovněž autorem prvního sokolského praporu. Matkou praporu se při jeho rozvinutí 1. června 1862 stala Karolina Světlá. Fügner dal podnět k šibřinkám, českému sokolskému maškarnímu bálu – první se konaly v Sokole Pražském v únoru 1865. V r. 1869 byl založen Tělocvičný spolek paní a dívek pražských a u jeho zrodu stály Kateřina Fügnerová, Žofie Podlipská a první náčelnice jednoty a Tyršova žačka Klemeňa Hanušová. Čeští umělci měli i později blízko k sokolstvu a jeho myšlence. Byly to například básně Jaroslava Seiferta, nositele Nobelovy ceny, přednesené na strahovském sokolském sletišti. Nebo pochod Josefa Suka V nový život, který byl složený pro nástup na sokolský slet a který se později stal vpravdě sokolskou hymnou. Vlastenecké zaměření Sokola se projevovalo od začátku a jeho vystupování (výlety v krojích, účast na národních slavnostech, veřejná cvičení aj.) povzbuzovalo národní sebevědomí. Za 1. světové války měli sokolové velký podíl na vzniku československých legií a v říjnu 1918 udržovali pořádek ve městech. Často byli nazýváni národním vojskem. Sokolští představitelé – starosta dr. Scheiner a náčelník dr. Vaníček – stáli u zrodu nové čsl. armády.

V současné době je Sokol moderní organizací, která nabízí široké sportovní a kulturní vyžití lidem každého věku. A ani v této složité době jeho činnost neustává. Cvičitelé a cvičitelky komunikují se svými svěřenci pomocí moderních technologií, posílají cvičební videa, výzvy k různým aktivitám a soutěžím. Na ně nezapomíná Ústřední škola ČOS a pořádá Večerní školu cvičitelů formou webinářů. Pokračuje online seriál #cvičímsesokolem, který ČOS začala na jaře loňského roku vysílat na svém youtubovém kanále a který se stal tehdy nejúspěšnější sérií metodických videí mezi českými sportovními organizacemi. Videa přináší inspirace k pohybovým aktivitám pro děti i dospělé. Na ČT Sport běží Sokolský zpravodaj, který má od konce září prodlouženou stopáž a obsahuje nové rubriky, především o sokolských osobnostech. Premiéry lze sledovat každou sobotu dopoledne, reprízy běží v průběhu týdne. ČOS vytvořila ve spolupráci s Českou středoškolskou unií také metodická videa pro studenty. Všichni se však těší, že tato náročná doba pomine a budou se moci vrátit do sokoloven, sportovat a potkávat se.

Marie Provazníková

Podrobnosti

Napsal Ingrid Váchová

Kategorie: Pozvánky na akce vzdělavatelského odboru

Zveřejněno: 10. leden 2021

Datum konání: 11. leden 2021

Marie Provazníková

* 24. 10. 1890 - † 11. 1. 1991

pro sokolky byla „náčelničkou“

V časopise Sokol z přelomu století si pisatelky naříkaly, že se v tělocvičnách nemohou samy ani rozhodnout, jestli budou komíhat na kruzích nebo metat kotrmelce. Jejich cvičební hodiny vedli muži. Sokolové měli za to, že jen muž je povolán k tomu, aby určoval, co je dámské fyzičce ku prospěchu. Podle toho jejich tělocvik vypadal. Místo ladnosti síla, místo půvabu vojenský pochod. Ženy se dočkaly své první náčelnice Milady Malé až v r. 1919. Po ní následovala slavná éra Marie Provazníkové.

Narodila se v Praze. Dětství prožívala v Sokole a zasvětila mu celý svůj život. Byla aktivní cvičenkou a později cvičitelkou. Pod vedením Tyršových spolupracovníků podstoupila jako žákyně základní sokolský výcvik. Již v šestadvaceti letech se stala náčelnicí v Karlíně.

Absolvovala dívčí gymnázium Minerva. Na Karlově univerzitě studovala tělesnou výchovu. Zvládla dva roky za jeden včetně státnic. Šla učit na gymnázium. Matka s dítětem a paní profesorka, navíc tělesné výchovy, to vzbuzovalo zvědavost i pochybnosti. Její první septimánky si myslely: nic nedovede, nebudeme se převlékat do cvičebního úboru. Profesorka vzala notes a zkoušela. Příště si pohrdání odpustily. Dvě z nich se po jejím vzoru staly profesorkami tělocviku. Od r. 1927 byla členkou zkušební komise pro učitele tělocviku na středních školách. V uznání vynikajících znalostí v oblasti pedagogiky a tělesné výchovy byla jmenována členkou poradního sboru při ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

V r. 1918 se stala členkou náčelnictva Československé obce sokolské. Významně se zasloužila o to, aby byl sport otevřený všem, a postavila se za zrovnoprávnění ženské tělovýchovy a sportu v Sokole.  Vždy dbala o zachování prospěchu národa a vlasti. Díky ní se v Sokole rozšířily závodní hry, atletika, lyžování, bruslení, kanoistika, vodní sporty, putování a táboření. Zasloužila se o vybudování první sokolské horské chaty. Publikovala, řídila cvičitelské školy, kurzy, závody, zájezdy sokolstva do zahraničí. Za jejího vedení dobyla sokolská družstva řadu vítězství na mezinárodních tělocvičných závodech a na olympijských hrách. Jako náčelnice České obce sokolské vedla tři slavné všesokolské slety – IX. slet v r. 1932, X. slet v r. 1938 a XI. v r. 1948.

Cvičení žen s kužely na IX. všesokolském sletu 1932 diváci na Strahově sledovali se zatajeným dechem. Prezident Masaryk pozval náčelnici do své lóže a osobně ji pochválil. Po mohutném Reji v podání třiceti tisíců žen na památném X. všesokolském sletu 1938 se Evropou prohnala válka. Tím pečlivěji se připravovala na XI. všesokolský slet. S únorem 1948 vtrhly do příprav starosti jiného druhu. Marie vzpomínala: „Stačilo pár dní nové vlády, aby bylo jasno, že nastává konec Sokola… A přece jsme se rozhodli slet dokončit, už proto, aby nebyly zmařeny všechny oběti a úsilí již vynaložené a abychom se ještě sešli, byť jen pro rozloučení. A aby nám a zejména mládeži zůstala na Sokol vzpomínka co nejkrásnější.“ Při závěrečném vystoupení žen s kužely silně pršelo. Cvičenky byly promoklé, zkřehlé chladem, halenky se lepily na kůži... Ve vzduchu visela otázka: Kdy se zase sejdeme? A co bude mezi tím? Cvičení skončilo. Po vteřinách hrobového ticha se zvedla bouře potlesku. Davy se nehnuly z míst: „Opakovat!“ Za jedenáct sletů se něco takového nestalo. Náčelnice znejistěla. Pak zvolala do mikrofonu: „Chcete opakovat?“ Zdola zaburácelo: „Chceme!“ Kdo to nadšení zažil, nikdy nezapomněl: „To nebylo obyčejné cvičení, to byla bohoslužba.“ Rudé právo později napsalo, že provokativní sokolové, jejichž smutnou hrdinkou byla náčelnice Provazníková, se postarali o to, aby vykopali hrob Československé obci sokolské, pod jejímž štítem se mělo tělovýchovné hnutí sjednotit. Proč by je Marie chtěla sjednocovat, když po demokracii bylo veta? Na Minervě sedávala ve třídě s Olgou Masarykovou, vyznávala demokracii T. G. Masaryka a její sestra Jarmila byla prezidentovou asistentkou. Spisovateli Františku Kožíkovi se svěřila: „Chtěla bych, aby raději Sokol zakázali a zrušili, než by tu nádhernou myšlenku nějak zneuctili a pošpinili.“ Sokol neztělesňoval jen pohyb a zdatnost. Znamenal také dobrovolnou kázeň, duchovní svěžest, mravnost. Každý sokol a sokolka odmalička věděli, že jejich svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhých. 

Pro mezinárodní závody žen v tělocviku, které se skládaly z nářadí, prostných a hromadného vystoupení, vypracovala Provazníková soutěžní řád. Skvělým řečnickým výkonem v němčině a ve francouzštině dokázala, že byl přijat na mezinárodním fóru. V r. 1946 byla zvolena náčelnicí Mezinárodní gymnastické federace FIG a spolurozhodovala o přípravách LOH v Londýně. Sokolky pro olympiádu nacvičily povinné a volné sestavy na kruzích, na koni na šíř s madlem, na kladině, prostná a společné vystoupení s kužely s novými, náročnějšími a nápaditými prvky. Dne 3. 8. 1948 nastoupily do letadla. Jejich náčelnička zůstala doma, neobdržela pas. Požádala tedy o něj jako místopředsedkyně FIG – Mezinárodní tělovýchovné federace. Dostala ho dvacet čtyři hodin před závodem gymnastek. Ten den do Londýna už nic neletělo. Britský konzul však zařídil přistání neohlášeného cizího stroje, Marie v Ruzyni nastoupila. Druhý den sledovala výkon našich gymnastek. Postupně se vyhouply do čela a společná prostná byla pohybovým koncertem. Přivezly zlato! Vrátily se ověnčené slávou, ale bez milované náčelničky. Ministr spravedlnosti A. Čepička zuřil a prohlásil, že tu „bábu Provazníkovou“ měl nechat zatknout už v únoru, a ne si ji nechat upláchnout před nosem. Stala se prvním politickým uprchlíkem olympijských her. Pamětnice, která ji znala, soudila, že kdyby zůstala, dopadla by jako Milada Horáková. Marie přijala nabídku univerzity z New Jersey na vyučování tělesné výchovy. V Americe naštěstí měla již rodinu. Sokol neopustila. Hlavně se věnovala dvěma organizacím – Čs. sokolu v zahraničí a Americké obci sokolské, vedla několik cvičitelských škol a pomáhala organizovat slety. V r. 1950 se stala náčelnicí Ústředí čs. sokolstva v zahraničí. Funkci místostarostky vykonávala 14 let a 12 let byla náčelnicí ženských odborů. Napsala řadu odborných článků do časopisů a několik knih, mezi něž patří autobiografie To byl Sokol. V mnoha zemích se jí dostalo vysokých poct. Například Francie jí udělila Řád čestné legie, který cizincům uděluje jen velmi zřídka – zejména ženám.

Věřila v demokracii, svobodu, sokolské bratrství a v návrat Sokola do své vlasti. Nadšeně proto uvítala nástup demokracie v Československé republice v listopadu 1989 a následné znovuobnovení Sokola. Tehdy vlastnoručně napsala pozdrav: "Nazdar Sokolu, Tyršovu a Masarykovu", Vaše Marie Provazníková.

Zemřela 11. 1. 1991 v Schenacaty v USA ve věku 100 let. V r. 2002 ji byl udělen in memoriam Řád T. G. Masaryka III. třídy.

Zdroj: wikipedie; geocaching.com; Archiv, časopis Krásná 2012; Eva Uhrová